Flash (Flex) nebo Silverlight?

Jak asi dopadne souboj vzájemně si konkurujících technologií Adobe Flash a Microsoft Silverlight? Stane se časem jedna z nich dominantní? Má smysl se pro jistotu naučit obě, abychom byli připraveni, až jedna z nich náhle odejde ze scény?

Zachovejme paniku :o)

Jakmile se člověk oddá futuristickým úvahám, ocitne se vždy na tenkém ledě. Navíc, pokud svou věšteckou kouli máte také zahrabanou někde v koutě skříně, protože jste se nemohli při jejím používání zbavit dojmu, že:

a) se vás snaží odsunout do role pasivního diváka,
b) je asi nějak porouchaná, neb jste místy nevěděli, na co se vlastně díváte,

tak jste vlastně odkázaní jen na své vlastní znalosti a svou vlastní fantazii. Přiznejme si, že obojího není nikdy dost, tedy pokud se náhodou nejmenujete Leonardo nebo Jules.

Přesto mi to nedá a jisté futuristické úvahy se v otázce souboje Flashe a Silverlightu dopustím. I když pro mne osobně to bude vlastně vzpomínání, tak jakápak vlastně futuristika (myšleno turistika do budoucnosti), že?

Souboj vyvíjejících se technologií, které různým způsobem řeší v podstatě tytéž potřeby a problémy, jsem totiž už jednou prožil, a to od začátku až do konce. Bylo to v oblasti vývoje CAD systémů. "Kreslit" v CADu jsem začal už v roce 1989 a shodou okolností v systému AutoCAD. Prakticky už od začátku jsem AutoCAD používal nejen jako náhradu klasického rýsovacího prkna (2D), ale začal jsem v něm i modelovat ve 3D (verze 11 měla už primitivní objemový modelář, ale své úplně první 3D zakázky jsem byl s to řešit, světe div se, již ve verzi 10, která měla alespoň možnost zadat z-tovou souřadnici a uměla zobrazit perspektivu). Proč se o tom zmiňuji?

Musím totiž začít trochu zeširoka. Na počátku 90-tých let byla situace taková, že existovalo několik velmi drahých softwarových balíků pro návrh ve 3D. Ty byly pro mne nedostupné. Začínal jsem totiž zrovna na volné noze a chtěl jsem se vyhnout miliónovému úvěru (jo jo, tenkrát byl milión opravdu milión). Přitom 3D jsem pro sebe viděl jako možnost se úspěšně prosadit na trhu a hlavně "směr". Proto jsem se musel spokojit s relativně levným řešení ve "střední" třídě a naučit se využívat všechny možnosti na maximum. To, že jsem "se dal" zrovna na AutoCAD, byla více méně náhoda. Mohl jsem zrovna tak začít s CADKey či MicroStation.

Tyto tři "střední" CAD systémy si tehdy konkurovaly podobně jako si dnes konkuruje Flash se Silverlight. Stejně tak totiž mířily do oblasti, která byla zatím vyhrazená jen opravdu masivním a drahým řešením, anebo nebyla řešená vůbec. Prakticky celá 90-tá léta byla ve střední třídě CADů ve znamení objevování a přidávání dalších a dalších funkčností, až ...

... až se vývoj posunul k hranici, kdy první derivace notoricky známé S-křivky inovačního procesu začíná klesat k nule ... ehm ... kdy se tempo vývoje opět začíná zpomalovat na původní úroveň, protože "území" je dobyto a zmapováno, silnice postaveny, telefonní linky nataženy a už se jen sází kytky do zahrádek.

Zažil jsem v době bouřlivého rozvoje řadu vášnivých diskusí na téma, který CAD systém je lepší. Mně ty debaty ale vždy přišly trochu zbytečné. Jak už jsem říkal: musel jsem se naučit využívat AutoCAD na maximum a díky tomu jsem v něm pak dokázal dělat věci, které jiný nedokázal dělat ani s o třídu vyšším softwarem, anebo jsem byl schopný se mu alespoň vyrovnat v rychlosti i výsledku. AutoCADu jsem prostě dokonale rozuměl, znal jeho světlé i tmavé kouty, "cítil" ho a uměl (a stále umím) v něm myslet. Musel jsem se také pořád učit, protože AutoCAD přinášel s každou další verzi řadu nových možností a dílčích změn. Abych přešel na jiný CAD systém, musel by mi nabídnout něco opravdu trvale výjimečného, abych měl opravdu reálný důvod začít úplně od začátku, sžít se odlišnou filozofií a pak se dostat vlastně zase do stejné situace, kde jsem byl před tím s AutoCADem. Nic takového mi žádný systém nikdy nenabídl. A to vždy rozhodlo.

Je to myslím podstatné i v případě Flashe a Silverligtu. Oba systémy jsou už ve fázi velmi bouřlivého vývoje. Obě technologie cílí na řešení v podstatě stejného okruhu technických problémů a v pozadí obou stojí opravdu chytří lidé i silní producenti. A tak Flash i Silverlight "dělají" a budou "dělat" v podstatě totéž, jen "různým" způsobem a pomocí jinak postavených editačních nástrojů. Pokud se budou obě technologie vyvíjet dál (a to samotné se opravdu předpovědět nedá), obě se časem stanou velmi propracované a tedy náročné na zvládnutí. Vyžadují a budou vyžadovat nestálé učení se. A co je velmi důležité, obě technologie se budou muset naučit velmi dobře komunikovat se svým okolím a také se sebou navzájem - přestanou tedy být oddělenými světy.

Brzo se tedy dostaneme do situace, kdy jakékoli zadání budeme schopni řešit Flashem stejně dobře a efektivně jako Silverlightem, nebo i jejich libovolnou kombinací. Obě technologie na to potenciál mají, očividně tím směrem i míří, takže myslím jde jen o to, jestli to jejich producenti sami nezabalí nebo jinak nepokazí.

Marketing sem a mýty tam. Prostě problém není v tom, co která technologie bude umět a druhá ne. Spíš rozhodne, co v té či oné technologii budeme sami schopní udělat a do jaké hloubky jí vlastně budeme rozumět. Zákazník s příslušnými požadavky se pak vždy najde. A totéž platí i o spolupracovnících z druhé strany barikády.

Tak pravil ten, jenž bude muset jít za chvíli na oběd ... :o)